Na transferové ceny je v současné době nahlíženo z několika perspektiv, přičemž se jistě jejich stanovení dotýká mnoha oborů počínaje manažerským účetnictvím a právem konče. Samotný pojem transferová cena či převodní cena je zpravidla používán v oblasti daňového práva hmotného či daňového účetnictví (Roun, 2007). Označení předací či vnitropodniková cena je spíše používáno v oblasti manažerského účetnictví (Roun, 2007). Všechna uvedená sousloví jsou si však významově blízká a v textu článku budou bez dalšího zaměňována.
Teoretický základ celého pojetí předacích cen jednoznačně vychází z účetnictví manažerského, přestože nyní zasahuje značnou měrou i do finančního a daňového. Důvodem nutnosti úpravy této oblasti byly i jsou situace, kdy účetní jednotka obsahuje v rámci jejího celku jednotlivé divize, které jsou povinné reportovat finanční výsledky vedení celé účetní jednotky (Král, 2003). Jsou tedy určeni divizionální manažeři odpovídající za finanční výsledky jím svěřené části podniku. Cílem divizionálních manažerů je poté dosáhnout co nejlepšího hospodářského výsledku jejich útvaru, což nutně vede k otázce jakým způsobem mají být nastaveny ceny, za něž jedna část podniku nakupuje produkty či služby od divize druhé. Heath, Huddart a Slotta (2009) označují tyto části podniku, za něž je sledována efektivnost vynakládaných prostředků za tzv. zisková centra (aj. profit center), která jsou jakékoliv organizační sub-jednotky podniku, k nimž jsou přiděleny jak náklady, tak k nim vztahující se výnosy podniku. Tato zisková centra jsou následně pojímána jako jeho samostatně hospodařící části v rámci systému manažerského rozhodování. Ziskovými centry mohou samozřejmě být i samostatné společnosti v rámci jakéhokoliv podnikového uskupení, koncernu či holdingu.
Cílem tohoto článku je v prvé řadě poukázat na skutečnosti, které jsou aktuálně při stanovování tzv. převodní ceny pro účely rozdělení výnosu mezi koncernové podniky opomíjeny, a v jejichž důsledku dochází k ne úplně přesnému stanovení transfero